Ubývá ženám na mateřské intelekt?

V médiích se v poslední době objevilo několik článků, které hledají souvislost mezi znevýhodněným postavením žen na trhu práce a tím, že žena jako matka zůstává zpravidla dva až tři roky mimo tento trh, s dětmi doma.

Zaujaly mne výsledky studie mezinárodní organizace OECD, které se zúčastnilo celkem 24 evropských států. Podle této studie českým ženám po 32. roce ubývá čtenářská, počítačová a numerická gramotnost daleko rychleji, než mužům. K tomu se v článku vyjadřují odborníci a souvislost vidí především v nedostupnosti flexibilních úvazků pro ženy na mateřské, které tak často zůstávají několik let doma bez možnosti věnovat se nadále alespoň v omezené míře své práci.

Ještě před narozením svého syna jsem se tohoto fenoménu bála. I proto jsem, jen co mu bylo pár měsíců, začala hledat možnosti, jak být s ním a zároveň se věnovat své práci, která mne baví a (stejně tak jako péče o dítě) naplňuje. Podařilo se mi rozjet vlastní podnikání, to ale za cenu, že jsem první měsíce na mateřské pracovala po nocích a kdykoliv syn usnul.

Setkávám se ale velice často se ženami, které nepodnikají či ani podnikat nechtějí. Zrovna včera se mi kamarádka svěřila, že po dvou letech na mateřské prochází krizí, protože se cítí méněcenná a ačkoliv se snaží najít práci, která by ji prostě něčím zaměstnala (nejde jí o peníze, jen cítí, že by se ráda věnovala i něčemu jinému, nežli svému dítěti), nikdo o ni nestojí (je vysokoškolačka a před narozením dcery pracovala na Ministerstvu vnitra).

A tak mne napadá, do jaké míry nám pobyt na mateřské opravdu snižuje intelektuální schopnosti a do jaké míry je to tlakem, který na nás vyvíjí okolí, které nám (ať již přímo či nepřímo) dnes a denně dává najevo, že se přeci staráme o dítě, tak co bychom ještě chtěly?

Vzpomínám si, když jsem v naší rodině poprvé oznámila, že budu opět studovat. Moc to nechápali. “Jsi přeci na mateřské!”, “Jak to budeš zvládat, starat se o dítě a chodit na přednášky?”. Sama jsem z toho měla strach. Sílu mi dodala jedna paní profesorka, která sama vystudovala se dvěma malými dětmi. Řekla mi tehdy, že čas, kdy jsou děti malé, je přece ideální využít ke studiu. A že jako máma mám pro studium ty nejlepší dispozice. “A když nebudeš mít hlídání, prostě vezmeš dítě s sebou, vždyť všichni u nás na katedře jsou rodiče, a budou mít pochopení.”

Tak málo stačí. A i přesto mne ten rozhovor překvapil. Protože na podobný tón v našich končinách nejsem zvyklá. Jak jste na tom vy? Proč si myslíte, že žena, která je dva roky či více let doma s dítětem, se tím pro potencionálního zaměstnavatele stává neatraktivní? A jaké jsou vaše zkušenosti s tím, jak být dobrou mámou a “nezhloupnout”?